Srdcovka průvodce Vládi Šmehlíka je Balt
Mezi místa, která mohu považovat za svou srdcovku, jistě patří hanzovní města na březích Baltského a Severního moře. Od polského Gdaňsku s jeho manýristickou architekturou a svobodomyslným duchem jeho obyvatel přes pitoreskní, marcipánem provoněné uličky německého Lübecku po fascinující Hamburk, pomyslnou „bránu do světa“.
Města středoevropského severu mají pro mě nezaměnitelné kouzlo spočívající v touhách po dalekých obzorech, za kterými se vydávají lodě z jejich přístavů, a zároveň kulturní blízkost velkého světa usazeného téměř na dohled za našimi hranicemi. České stopy v přístavních městech evropského severu jsou všudypřítomné, ovšem v kulisách námořních přístavů, jejichž vzduch je prosycen mořskou solí.
Loděnice, přístavy, historická centra, a především příběhy lidí, kteří se po generace vydávají na moře, aby dovezli kus světa zase zpět do střední Evropy. Koneckonců jsou to právě hanzovní města, která se už ve středověku stala symbolem obchodu a taky rodících se závislostí. Tabák, káva, čokoláda, ale třeba i rajčata nebo brambory se k nám dostaly právě díky přístavům v hanzovních městech.
A jsou to řeky pramenící u nás, jejichž tok vás dovede až k přístavním jeřábům na březích Baltského a Severního moře. A když se mi zasteskne po místních chutích, tak udím a marinuji ryby tak, jako to dělají Kašubové v Pomořanech, nebo se zakousnu do tradičního „fischbrötchen“, stejně dobrého jako od rybáře v Bremerhavenu nebo Stralsundu.
