Víte, že...
Město Lecce a jeho „lecceské baroko” usilují o zápis na seznam UNESCO? Debaty jsou stále živější.
Lecce je perla Salenta, poloostrova, který tvoří pomyslný podpatek italské boty. Baroko-rokokový styl je pro toto stotisícové město natolik příznačný, že je dokonce označován jako „lecceské baroko”. Lecce se ovšem může pochlubit i památkami mnohem staršího data, jako je například římský amfiteátr z 1.–2. století a také římské divadlo, ve kterém se dosud konají kulturní akce. Pro jeho obrovský kulturní potenciál se městu někdy přezdívá také „Barokní Florencie” či „Florencie jihu”.
Městu Lecce dominují majestátní patricijské paláce, měšťanské domy i katedrály, postavené z měkkého, zlatě zbarveného salentského vápence. I jemu se někdy říká „kámen Lecce”, pietra leccese. Vápenec je měkký, proto se do něj dobře vytesávají všemožné ornamenty, které místní architekturu zdobí ve velkém.
Srdcem města je náměstí patrona Oronza
Srdcem města je náměstí Piazza San Oronzo, pojmenované podle světce a patrona města, svatého Oronza neboli Horatia. Tento světec je patronem také celé provincie Lecce a městeček Ostuni a Turi. Jeho socha je na náměstí k vidění například na vrcholu sloupu, který městu darovalo město Brindisi, vzdáleného od Lecce přibližně 35 km. Stával tam na konci slavné ulice Via Appia, vedoucí z Říma až do tamějšího významného přístavu.
Naproti sloupu se sochou se nachází zvláštní palác, ve kterém má své prostory radnice, a na něj nalepený malý kostelík svatého Marka. Ten svědčí o tom, že ve městě sídlila menšina obchodníků, kteří sem přišli z Benátek. Svatý Marek je totiž patronem tohoto „města na laguně”. K vidění je tu také kostel Santa Maria della Grazia, který částečně stojí na někdejším amfiteátru.
Římský amfiteátr a divadlo: publikum dělili na místní a ty „od vedle”
Dochované části římského amfiteátru z doby císaře Augusta jsou významnou dominantou náměstí. Vešlo se do něj až 25 000 diváků. Během staletí byl ovšem zasypán a byly nad ním postaveny další budovy. Znovu byl objeven během stavby místního bankovního paláce.
Zbytky, které jsou k vidění dnes, tvoří přibližně třetinu amfiteátru. Jeho zbylá část je dosud v podzemí a je zastavěná současnými budovami.
Ve městě je možné vidět také římské divadlo, objevené v roce 1929. Divadlo je podstatně menší než amfiteátr, jeho průměr je 19 metrů, zatímco rozměry původního amfiteátru byly 102 na 83 metrů. Divadlo bylo patrně vyhrazeno výhradně pro místní, zatímco do amfiteátru přicházeli lidé z okolních obcí. V divadle se dodnes příležitostně konají představení a koncerty.
Barokní přepych kam se podíváš
Dalším velkým městským náměstím je Piazza Duomo. V minulosti bývalo uzavíratelné branami, které se na noc zamykaly. Kromě barokního dómu se zde nachází i zvonice od Giuseppa Zimbala, architekta a sochaře pocházejícího z místní významné rodiny Zimbalo, kteří lecceské baroko dovedli k dokonalosti.
Lákavé jsou i procházky úzkými uličkami. Jsou kamenné, v létě příjemně chladné a plné nejrůznějších obchůdků. Občas při procházkách zvedněte hlavu a pokochejte se tím, jak jsou zdobeny místní domy a jejich balkony.
Kdo by chtěl proniknout do historie města, může navštívit místní muzeum Museo Provinciale Sigismondo Castromediano. Je to nejstarší muzeum v Apulii, založené roku 1868. Jsou v něm k vidění mimo jiné kolekce včetně nálezů z místního římského divadla, a v jeho třetím patře je umístěna také pinakotéka s obrazy od 15. do 20. století.
Bazilika svatého kříže: Návštěvníci žasnou
Nejvelkolepějším barokním chrámem ve městě je chrám svatého kříže (Basilica di Santa Croce). Není snad jediného návštěvníka, který by nebyl uchvácen až neskutečným počtem dekorativních prvků na jejím průčelí. Než byla bazilika v roce 1695 dokončena, pracovali na ní různí architekti po více než tři staletí. Bazilika se pyšní titulem basilica minore, udělovaným papežem významným bazilikám. Stejné označení má v Apulii také katedrála Panny Marie v „bílém městě” Ostuni.
Nutno podotknout, že jižní Itálii se vyhnula třicetiletá válka, proto se tu baroko mohlo neomezeně a takřka bezmezně rozvíjet. Celé město – a bazilika svatého kříže zvlášť – je toho zářivým příkladem.
