Monako má velmi příznivé klima, které je typické mírnými zimami a teplými léty. Díky příjemnému počasí je po většinu roku oblíbenou destinací turistů hledajících slunce a relaxaci na písečných plážích, v luxusním prostředí a uprostřed bohaté středomořské vegetace. Slunečných dnů bez srážek a s příjemnou teplotou je moc, a to vybízí návštěvníky k procházkám a pohodovému prozkoumávání různých zákoutí.
Když se řekne Monako, mnohým se vybaví palác na Skále, slavné kasino, závodní okruh Formule 1 a kněžna Grace. My se ale vydáme po stopách soch. Dnes se zastavíme v přístavu Port Hercules, kam byla roku 2001 umístěna bronzová socha od francouzského umělce Francoise Chevaliera.
Zahlédnout ji spolu s dalšími zajímavostmi budeme moci na našich zážitkových zájezdech do Monaka.
Jak se zapsat mezi legendy?
Stal se legendou mezi závodníky
Socha znázorňuje slavného automobilového závodníka Williama Grovera-Williamse jedoucího ve vozu Bugatti typ 35 a najdeme ji nedaleko kostela svaté Devoty na městském závodním okruhu Circuit de Monaco. Jeho jméno vám nic neříká?
Aby automobilový závodník dosáhl statusu legendy ve Formuli 1, musí vyhrát Velkou cenu Monaka. Jako vůbec prvnímu muži se to podařilo právě Williamu Groverovi-Williamsovi. Ve své době byl slavný jako Graham Hill, Ayrton Senna, Lewis Hamilton a Max Verstappen. Tehdy ho už všichni znali jako W. Williamse.
Fascinace automobily už od malička
Své závodnické aktivity před rodinou tajil
William Charles Frederick Grover-Williams se narodil 16. ledna 1903 v Montrouge u Paříže. Jeho otec byl britský chovatel koní a maminka byla Francouzka. William vyrůstal v dvojjazyčné rodině se svými třemi sourozenci. Po 1. světové válce se rodina přestěhovala do Monte Carla. Zde se u Williama rozvinula jeho fascinace automobily a k 15. narozeninám dostal svou první motorku značky Indian.
Mladý William se učil řídit za volantem vozu Rolls-Royce, který patřil příteli jeho sestry, a v roce 1919 se stal šoférem malíře Williama Orpena. Na počátku 20. let se účastnil motocyklových závodů, nejprve jako amatér na motocyklech, pak přešel k automobilovým závodům. Aby své závodní aktivity utajil před rodinou, začal si říkat W. Williams.
Grand Prix v ulicích nejen Monaka
Stal se prvním vítězem Velké ceny Monaka
Koncem 20. let 20. století se po celé Evropě objevovalo stále více závodů Grand Prix. Bohatí obyvatelé Monaka rozhodli, že chtějí být součástí dění. Na základě úspěšného pořádání Rallye Monte Carlo, která se poprvé konala v roce 1911, se monacký klub Automobile Club de Monaco rozhodl založit svou první Grand Prix v ulicích přístavu.
Závod na 100 kol byl vypsán na celkovou vzdálenost 318 km (o 58 km delší než dnes), a to oslovilo velké jezdce a výrobce meziválečné éry. Největší zastoupení měl francouzský výrobce Bugatti s osmi z patnácti startujících vozů. 14. dubna 1929 ve 13:30 hodin byla vyvěšena vlajka prvního závodu Grand Prix Automobile de Monaco.
Jediným britským jezdcem ve startovním poli byl W. Williams s vozem Bugatti typ 35. Předchozí Williamsovy automobilové úspěchy totiž otevřely cestu k setkání s Ettorem Bugattim, zakladatelem stejnojmenné automobilové značky, a k účasti na závodech s jeho vozy.
Williams byl vylosován na start závodu z pátého místa. Soupeřil s hvězdami motoristického sportu, jako byli Rudolf Caracciola a Louis Chiron. Monacký okruh byl náročný, protože vozy nebyly chráněny žádnými ochrannými bariérami před chodníky, sloupy veřejného osvětlení a vodou v přístavu.
Navíc se vinul úzkými ulicemi, obsahoval ostré zatáčky, stoupání i sjezdy a vedl podél přístavu. Spolehlivost vozů se ukázala jako rozhodující, protože do konce závodu startovalo pouze devět vozů, z nichž poslední měl zpoždění 13 kol. Závod se změnil v něco, co časopis Motor Sport v roce 1929 popsal jako „úžasný souboj“ mezi Williamsem, který se brzy ujal vedení, a Caracciolou, který se posunul v pořadí, přestože startoval z 15. místa.
Williams se udržel v čele až do stého kola, projel cílem po třech hodinách a 56 minutách a stal se prvním vítězem Velké ceny Monaka s průměrnou rychlostí 50,23 km/h. Tento úspěch byl oslavován i ve Velké Británii a W. Williams se díky němu pevně zařadil mezi nejlepší závodníky své doby.
V roce 1931 vyhrál Velkou cenu Belgie ve Spa společně s Cabertem Conellim na voze Bugatti a Velkou cenu La Baule (zde vyhrál i v letech 1932 a 1933). Byl známý svou odvahou a dovednostmi na technicky náročných tratích. W. Williams závodil na různých okruzích v Evropě a stal se uznávaným závodníkem, který kombinoval dovednosti, odvahu a taktický přístup.
Druhá světová válka
Londýnský památník organizace Special Operations Executive
Konec W. Williamsovy závodní kariéry se časově shodoval s nástupem německé dominance na evropské závodní scéně ve 30. letech, která byla podporována nacistickým státem a sloužila jako součást propagandistické mašinérie Adolfa Hitlera. Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 a okupaci Francie Německem v létě 1940 vytvořila britská vláda z iniciativy Winstona Churchilla špionážní a sabotážní organizaci Special Operations Executive (SOE), která měla pomáhat odboji v nacisty okupované Evropě.
W. Williams, který už měl závodní kariéru za sebou, byl přijat do britské armády. Prošel intenzivním výcvikem SOE, při kterém se učil šifrování zpráv, používání výbušnin, konspiraci, střelbu a další dovednosti potřebné pro přežití za nepřátelskou linií. Vynikal plynulou znalostí angličtiny a francouzštiny a zapojil se do operací SOE.
Pod krycím jménem Sébastien seskočil v květnu 1942 v noci padákem do Francie poblíž města Le Mans – kde předtím závodil za Bugatti – jako součást její sítě Chestnut. Jeho úkolem bylo organizovat odboj v oblasti Paříže – více než 100 mil od Le Mans. W. Williams se vydal na nebezpečnou cestu přes Francii s velkým obnosem peněz a kompromitujícími dokumenty. V Paříži pracoval pod pseudonymy Vladimir Gatacre a Charles Frederick Lelong, přičemž vytvářel sabotážní buňky a skupiny, které dostávaly zásoby z padáků, a přitom se potýkal se značnou přítomností gestapa v Paříži.
V roce 1943 odhalilo gestapo jeho činnost. Byl zatčen v Auffargis na předměstí Paříže, tvrdě vyslýchán a mučen. I přes kruté podmínky je známo, že se W. Williams snažil chránit své spolupracovníky a nic neprozradil. O několik týdnů později byl deportován do Německa. Nejprve byl převezen do koncentračního tábora Buchenwald, poté do Sachsenhausenu na východě Německa.
Předpokládá se, že W. Williams byl popraven v Sachsenhausenu v roce 1945, krátce před osvobozením tábora spojeneckými silami. Přesné okolnosti jeho smrti však zůstávají nejasné, protože oficiální záznamy chybí.
Čtení: Zájezdy na jih Francie – srovnání a doporučeníWilliamsův odkaz
Nezapomeňte se vyfotit se slavným závodníkem
Slavný automobilový závodník William Grover-Williams tak projel do cíle svého života. Byl nejen talentovaným závodníkem, ale také statečným agentem odboje. Jeho příběh kombinuje odvahu, odhodlání a tragédii, což z něj činí jednu z nejvýznamnějších postav motoristického i válečného dědictví. Williamu Groveru-Williamsovi byly uděleny francouzské vyznamenání pro účastníky válečného úsilí Croix de Guerre a britské vojenské ocenění za statečnost Mention in Dispatches.
Nezapomeňte se tedy vyfotografovat s W. Williamsem, který se v monackém přístavu na vnitřní straně první zatáčky vyklání ze svého vozu Bugatti T35B a pracuje s volantem, jako by se řítil do kopce pravotočivou zatáčkou.
