Průsmyk Grand-St-Bernard: symbolem je bernardýn se soudkem

K zajímavostem z regionu Valais patří i historie průsmyku Grand-St-Bernard. Vzhledem k tomu, že Valais je celé vlastně odříznuté vysokými horami a veškerá města probíhají podél jediné silnice a železniční tratě procházející po dně údolí, je průsmyk klíčovým místem regionu z mnoha hledisek.

Jedním z historických milníků vlastně pro celou zemi je průchod náboženských skupin přes údolí. Křesťanství sem dorazilo před čtvrtým stoletím cestami duchovních a obchodníků právě přes průsmyk. Reformace však nikdy nepronikla až za Aigle v sousedním kantonu Vaud, takže Valais zůstává i dnes převážně katolickým.

V dobách největšího strádání se mnozí rozhodli zemi opustit a dodnes se jejich komunity nacházejí v Argentině a Lichtenštejnsku, stále si ještě udržují svůj osobitý dialekt a kulturu.

Jazyková vybavenost také souvisí s průsmykem Grand-St-Bernard. V prvním století tudy prorazila římská armáda pod vedením Julia Caesara, porazili keltské kmeny obývající údolí až po město Sierre. Jako odkaz po sobě zanechali latinu. Proto ještě dnes je město Sierre nejvýchodnějším městem kantonu, kde se hovoří francouzsky, zatímco v oblasti za ním už jako mateřský jazyk převládá švýcarská němčina pocházející z jazyka neporažených alemanských kmenů.

Hospic v průsmyku sv. Bernarda

Psi jsou nejspíše výsledkem křížení mastiffa, dogy nebo novofunlandského psa

Průsmyk sv. Bernarda je nejstarším přejezdem v Alpách

Prohnaní Saracéni

Po staletí průsmykem sv. Bernarda procházela jediná cesta mezi severní a jižní Evropou, proto je údolí svědkem mnoha zajímavých událostí. Po tom, co zde Římané porazili barbary, prohnali se údolím Saracéni. Ti zde ovšem jen znásilňovali, plenili a ničili kostely. Navíc zde terorizovali místní cestující vybíráním mýtného. Nakonec byli po zásahu dánského a burgundského krále vyhnáni.

Blahořečený Bernard

Jistý Bernard z Menthonu dohlížel v průsmyku na výstavbu hospice. Sám Bernard putoval krajem a všude kolem šířil slovo Boží. Za toto byl krátce po své smrti v 10. století blahořečený, tedy prohlášen za svatého. Později, ve dvacátém století, byl dokonce jmenován svatým ochráncem Alp.

Celý středověk zdejší hospic poskytoval úkryt, ochranu a pohoštění na tak nebezpečné trase. I v roce 1800 se zde zastavil Napoleon a jeho ohromná armáda, která spořádala vše, co se dalo. Ale místo zaplacení mnichům jen zamávali na pozdrav. Částečně byl dluh splacen až v roce 1984 francouzským prezidentem v rámci urovnání vzájemných vztahů.

Kde se vzali psi? 

První zmínka o slavných psech sv. Bernarda, tedy nám známých bernardýnech, pochází z roku 1708. Psi jsou nejspíše výsledkem křížení mastiffa, dogy nebo novofunlandského psa. Podsadití hafani se soudkem pod krkem jsou bezesporu symbolem nejen zdejších hor. V hospici v průsmyku pro ně mají dosud přichystanou boudu. Mimochodem v láhvi nebo soudku, který mají přivázaný k obojku, není brandy ale spíše mnohem pravděpodobnější mléko.

Osud St. Bernard Passu byl zpečetěn v roce 1905, kdy východně odtud vybudovali Simplonský tunel, který nahradil silniční dopravu přes průsmyk. Dnes zde funguje železnice. Později vznikl pod sedlem dálniční tunel umožňující dopravu po celý rok.