Kdyby evropská města uspořádala soutěž v kategorii architektonického kýče, hlavní město Severní Makedonie by jistě figurovalo na předních příčkách. Jak k tomu ale chudák Skopje přišla?
Díky strategické poloze na řece Vardar byla tato oblast osídlena již před více než 6 000 lety. Skopje (původně Scupi) byla založena ve 3. století před naším letopočtem a jako součást římské říše se stala důležitým obchodním uzlem. Ve středověku byla dobyta osmanskými Turky, pod jejichž nadvládou zůstala po dalších 500 let, a v minulém století byla pro změnu součástí Jugoslávie.
Dnes má Skopje lehce přes půl milionu obyvatel nejrůznějších národností a nezapře svůj kosmopolitní charakter. Mezi slavné místní rodáky patří třeba císař Justinián I., legendární fotbalový brankář Blagoje Vidinić nebo svatořečená Matka Tereza.
Osud se s městem ale nikdy příliš nemazlil – když zrovna nebylo v obležení Normanů, Osmanů, Bulharů, rakousko-uherských a mnoha dalších vojsk, ránu mu zasadila nejedna přírodní pohroma. V červenci 1963 to bylo zemětřesení o síle 6,1 stupně Richterovy škály, při kterém zahynulo přes tisíc lidí, další tisíce byly zraněny a přes 200 tisíc obyvatel přišlo o svůj domov. Bylo to jedno z nejničivějších zemětřesení v dějinách Jugoslávie, po kterém ze Skopje nezůstalo téměř nic. S mezinárodní pomocí se ji ale podařilo relativně rychle obnovit. Pod taktovkou japonského architekta a urbanisty Kenza Tange, který rozhodně nešetřil betonem, se proměnila v brutalistický ráj.
Pojďme si tohle podivné město představit trochu blíže.
Skopje 2014
Kontroverzní socha jezdce na koni
Jednou z věcí, které na první dobrou upoutají vaši pozornost, je množství neoklasicistních budov, mostů, soch a dalších monumentů roztroušených po centru města. Stojí za nimi ambiciózní projekt Skopje 2014, který začal v roce 2008 a v pomalejším tempu probíhá dodnes.
Cílem projektu bylo vrátit Skopji ztracenou identitu, probudit v Makedoncích pošramocenou národní hrdost a také podpořit cestovní ruch. Namísto toho ale vzbudil vlnu kontroverze. Některým stavby připadají vkusné a velkolepé, zatímco pro jiné představují jen předražený a nepotřebný kýč. Na kterou stranu se přikloníte, to už necháme na vás. Mezi nespokojenými obyvateli se často objevují protesty, které nejednou končí vandalismem.
Stojí tady bezmála 300 soch nejrůznějších historických i fiktivních postav v (nad)životní velikosti. Největší z nich – 22 metrů vysokou sochu „Jezdce na koni“ – najdete přímo na Náměstí Makedonie. Ironií je, že přestože všichni ví, že jde o sochu Alexandra Velikého a jeho koně Bukefala, z politických důvodů takto nemůže být oficiálně pojmenována. Důvodem jsou vleklé spory se sousedním Řeckem, které od 90. let odmítalo uznat prostý název Makedonská republika, protože historické území Makedonie zasahovalo také do dnešního Bulharska, severního Řecka i dalších okolních států, a jeho centrem byla řecká Soluň. Teprve v roce 2018 se oba státy domluvily na kompromisním označení Republika Severní Makedonie.
Rodné město Matky Terezy
V roce 1910 se do místní albánské obchodnické rodiny narodila Agnesë Gonxhe Bojaxhiu, žena, kterou celý svět zná pod jménem Matka Tereza. Slavná řeholnice, humanitární pracovnice a laureátka Nobelovy ceny míru, která je ale mnohými kritizována za neetický přístup ke svým pacientům, byla v roce 2016 svatořečena papežem Františkem. Ve Skopji žila do roku 1928, kdy odešla na učení do Dublinu a poté do Indie, kde sloužila až do své smrti v roce 1997.
Ve městě můžete navštívit památný dům Matky Terezy, který stojí v místech někdejšího kostela, v němž byla pokřtěna. V moderní budově z roku 2008 se nachází muzeum věnované jejímu odkazu a také volně přístupná prosklená kaple.
Čtení: Zájezdy do Makedonie - srovnání a doporučeníKamenný most – symbol města
Jednou z místních dominant je Kamenný (též Dušanův) most. Most se 13 oblouky je přes 200 metrů dlouhý a 6 metrů široký. Klene se přes řeku Vardar a propojuje staré (muslimské) město s tím novým (křesťanským). Stáří mostu není přesně známo, jedna teorie říká, že pochází už z 6. století, druhá se přiklání spíše k 15. století. V každém případě jde o krásnou stavbu, která přežila nejedno ostřelování, a proto je jako symbol města součástí skopského erbu.
Starý bazar
Starý bazar funguje již od 12. století
Duší města je jeho Starý bazar (Stara čaršija), který funguje již od 12. století a patří k nejstarším a největším trhům na Balkáně. Procházka jeho úzkými uličkami vás zavede do světa orientálních vůní a chutí, do stánků s řemeslnými výrobky i tradičních kuchyní. Této čtvrti se podařilo zachovat typickou osmanskou architekturu, takže zde můžete navštívit mešity (ale i kostel), hamámy (turecké lázně), karavanseráje (orientální hostince), bedesten (kryté tržiště) a další zajímavé budovy. V porovnání se zbytkem města si Starý bazar udržel jedinečnou atmosféru, která vás přenese nejméně o sto roků zpátky.
Nad Starým bazarem vystupuje pevnost Kale (v turečtině „hrad, pevnost“). Z mohutného komplexu, který na město dohlíží již od 6. století, se dochovalo jen pár nedostavěných věží a hradeb. Cimbuří hradeb je volně přístupné veřejnosti, takže si odtud můžete vychutnat pohled na metropoli z jedinečné perspektivy.
