Letěla jsem průvodcovat zájezd na Island, ale tenhle zážitek jsme si vezli z Prahy. Sraz se skupinou byl ve 4 ráno na letišti, kde tou dobou ještě nikdo nebyl, kromě nás a jediné otevřené přepážky, u které jsme si stoupli do fronty. Když přišla na řadu paní Patočková, všimnu si, že je u pultu nějak podezřele dlouho. Tam je nějaký problém, říkám si a vydávám se za ní. Ukázalo se, že nemá občanku, jen kopii, kterou si doma pro jistotu dělala...
Pan Patočka vbíhá na letiště v pyžamu :)
„Originál zůstal v kopírce!“ Pronesla nešťastně.
Pracovnice přepážky jí sdělila nekompromisní verdikt, bez originálního cestovního dokladu neletí. Co teď?
„Kolik času zbývá do odletu?“ Zeptala se mě paní Patočková.
„Hodina a půl, co chcete dělat?“ Na to já.
Ale ona zvedla telefon a do té prázdné a tiché odletové haly do něj začala ječet: „Na nic se neptej! Okamžitě vstaň, běž ke kopírce, votevři ji, vyndej z ní moji občanku – říkám ti na nic se neptej! Sedni do auta a co nejrychlejc mi ji přivez na letiště! Jinak neodletím!“
Já už jsem se musela přidat k ostatním, tak jsem paní Patočkové jen popřála, aby to manžel stihnul a u bezpečnostní kontroly jsem domluvila, aby ji vzali přednostně, jestli se na poslední chvíli přiřítí.
Čas se krátil, začali jsme nastupovat do letadla a paní Patočková stále nikde. Zeptala jsem se na přepážce, jestli můžou podržet odlet, ale prý je to vyloučené. „A jak dlouho můžete čekat?“
„Dlouho ne…“ Kroutila hlavou slečna v uniformě, které jsem vylíčila situaci.
Běžela jsem zpátky do haly, zjistit, jak to vypadá, když v tom se otevírají dveře letištní haly, do nich vbíhá muž v županu a v pantoflích, ruku nataženou před sebou, v ní občanku, míří k paní Patočkové a volá: Já bych to stihnul dřív, ale u Berouna byla mlha!
A tak všechno dobře dopadlo, letadlo jsme stihli nakonec všichni a odletěli vstříc novým zážitkům na Island jen s mírným zpožděním. Hláška s mlhou nad Berounem nás ale bavila celý zájezd.
